Neděle 20.9.2020

Dnes je pondělí 20.9.2021. Před rokem 20.9. byla neděle. Svítilo slunce a bylo kolem 22°C. Už od soboty jsme sbírali jablka. Sedíme u odpolední kávy a zvoní mi telefon. Přesně jako před dvěma lety ke konci srpna. Proletí mi hlavou myšlenka - tak už mám odpolední program. Ale neříkám ji nahlas. Nahlas, když položím telefon, jen sděluji "Tak já si jdu umýt hlavu a nohy. Volali z Ikemu, mají pro mě dárce." Na potřetí jsem v klidu, beru to jako další transplantační cvičení, i když tuším, že je to asi poslední moje možnost a šance. Jsem se situací smířená.

Při prvním telefonátu mi ze stresu přestaly fungovat nohy, ruce, s nadpozemským úsilím jsem se tehdy vyškrábala do prvního patra a cestou jsem vědomě dýchala a násilně nahodila mozek do modu na emoce není čas-teď mysli racionálně, protože jen tak jsem mohla začít fungovat. Tehdy jsem letěla poprvé vrtulníkem a byl to nádherný zážitek. Před Prahou jsme ale z Ikemu dostali zprávu, že finální testování nevyšlo a tak vrtulník otočil, a s mezipřistáním na vojenské základně v Čáslavi na čurpauzu a tankování, jsme zamířili zpět do Olomouce. Druhá pohotovost po roce v září už nebyla tak romantická. Volali kolem 4 hod ráno a jela jsem erzetou. Sice teď už vím že rekord do Prahy je ani ne 2 hod a chlapi byli úžasní, ale za vyzvracení výborné tlačenky, kterou jsem měla večer před tím na večeři, to nestálo.

Teď bylo ale všechno tak nějak jiné. Hladší. Volal pan doktor Lupínek, že je vše zajištěno a budou mi ještě volat ze záchranné služby, kdy pro mě pošlou sanitku, aby mě dovezla na heliport. Stihla jsem si tedy v klidu dobalit věci, umýt se a převléknout a už tady byla sanita záchranné služby v Šumperku. Balúa musela maminka zavřít, protože paní doktorka se ho bála, tak jsem se s ním ani nestihla rozloučit. Když jsme dojížděli k heliportu v nemocnici, vrtulník zrovna přistával. Jen jsem chvíli počkali, až vypnuli vrtuli a už si mě přebírali. Byla to stejná posádka jako poprvé, takže staří známí, ale  vrtulník měli nový, větší. I tentokrát mi pak doktor dovolil sedět. Naše země je krásná a pestrá. Byla úžasná dohlednost, takže jsem cestou viděla všechny hory a pohoří, které nás obklopují. Tentokrát jsme doletěli až do Prahy a přišla jsem si jako filmová hvězda. Přistávali jsme na heliportu v Krčské nemocnici, takže jsme letěli nad zastávkami MHD, lidé si nás fotili. Na heliportu už čekala pražská sanita záchranné služby, která mě po odletu vrtulníku převezla na akutní příjem Ikemu.

Uložili mě na lůžko, pan doktor Lupínek mě přijal, vysáli ze mě několik zkumavek krve na rozbory a testování a poslali mě do mého domovského 5. patra, kde na mě už čekali sestřičky Markéta a Eva. Dostala jsem pokoj 501. Zase všechno běželo trochu jinak, než při předchozí pohotovosti. Udělali mi výtěr na covid. Eva se mnou sepsala všechny věci, co jsem měla u sebe. Přišel pan doktor anesteziolog - měřil mi tlaky v obou rukou, vysvětloval mi, co se bude dít - "Pane doktore, vy ale se mnou mluvíte, jako že je to hotová věc". Skutečně tak se mnou mluvil, ale prostě do chvíle, než se probudíte a řeknou vám, že máte po operaci, není nic jistého. Dostala jsem nějakou pilulku a mastičku, kterou jsem si měla vytřít nosní sliznici. Byla jsem v klidu a udělala si pohodlí, dívala jsem se na ČT art na nějaké staré písničky a pomalu jsem usínala. Jen ne ve své posteli. A to jsem netušila, že v ní nebudu spát ještě další tři měsíce.

Síly lidí a vesmíru se spojili, aby tohle se tohle všechno se stalo a dopadlo dobře - přesná hodinová práce, kdy musí zapadnout každé kolečko, šroubek. 

Poděkování patří mému dárci a jeho rodině, mé rodině a přátelům za podporu a pomoc. Velké díky pak všem zdravotníkům a zdravotnímu personálu, kteří byli zapojeni do celé velké akce - transplantačnímu týmu, nemocnici, ze které pochází dárce, olomoucké, šumperské a pražské záchranné službě, lékařům, sestrám, všem specialistům a odborníkům, sanitářům v Ikemu - operačnímu transplantačnímu týmu, RESu, JIPce, kardio lůžkovému oddělení 5. patro. A také těm, kteří mě udržovali při životě do transplantace - oddělení akutního selhání, plicní hypertenze, arytmologie, akutní příjem.

Za fotky a video děkuji panu Barankovi ze záchranné služby města Prahy.