Úterý 1.12. - čtvrtek 17.12.2020
 |
| 15.12.2020 |
71. - 76. den, úterý - neděle
Jsem z toho celá rozvrkočená. tentokrát na pokoji 503. Jedu na sono břicha a je to lepší. Odpoledne zase rehabilitace, i když se skládá z chůze (ale půjdeme vyzkoušet i schody) a když si požádám, tak trochu uvolnění šíje. Vypadá to, že se konečně dá mluvit o lepších zítřcích.
Můžu zase chodit po chodbě. Hurá! Večer vyrážím. Sice netrhám rekordy, ale dala jsem to 3x. Odhaduji, že má tak 50m.
Samozřejmě s chodítkem. Zdá se mi to i lepší, než jsem šla na izolaci, líp se mi dýchá. Také proběhla inspekce u sestřiček, jak se mají. Už je vánoční výzdoba, na chodbě, na stolech. To se musí nechat, že o výzdobu se tady starají, myslím, že hodně sestřička Zdenka. Třeba taky něco dostanu pod ikemácký stromeček...mě by stačilo jít domů...Tady občas platí, jako všude jinde, že slibem nezarmoutíš - už jsme se na doma "chystali" 2x, ale vždycky do toho něco vlezlo. Taky občas pan doktor při ranní vizitě v pondělí řekl "já se ještě stavím" a podařilo se mu až v pátek odpoledne. Na ničem nelpím, na nic se těším, až to bude, bude to.
Ve středu ráno zjišťujeme, že mi jde jazyk šejdrem, když ho vypláznu. Zahýbá trochu doprava. Mě se to zdá vtipný, protože ho různě zkouším narovnat, ale nejde to. Ale uvědomuji si, že by to mohlo znamenat nějakou další komplikaci. Snad ne. Dělají mi sono ruky, na začátku jsem tam měla sraženinu. A taky denziometrii. Mám osteopenii, Kromě jiného to způsobují imunosupresiva. To bylo rychlý. Z toho plynou ty fraktury obratlů. Pravou ruku mám ale na 125%, takže bacha na mě! Večer chodba 5x.
Stavila se za mnou paní psycholožka. Jak se prý mám. Že má strach z covidu, tak za mnou nešla, když jsem byla na izolaci. Tak povídá, povídá stejný věci, který jsem už slyšela. Nemá spíš naslouchat? Tak si hezky popovídáme. Je to příjemné zpestření, ale leckterá sestřička pro mě udělala z hlediska psychiky víc. Dvě povídání během hospitalizace nepovažuji za dostačující. A i když si spoustu věcí umím zpracovat sama, profesionální rozhovor bez toho, abych na lékařce viděla signály, že už se vidí někde jinde, by mi prospěl. Tohle chybí, příprava před transplantací a i potom. Nějaká podpůrná skupina pacientů.
Ve čtvrtek hned ráno jedu na gastro. Něco mi tam vyndali a něco přidali. Nechali mi tam 4 plastikové stenty, které tam budu mít dalšího půl roku - propojení té oblasti, kde byla pseudocysta do žaludku. Mám radost, že je to dobré. Vlastně mi až doposud nedochází, že tohle byl největší průser, který mě mohl odrovnat. Dopoledne chodba 5x, večer 7x. Musím makat.
V sobotu mi berou velký přehled o hladině cukru, píchají mě 7x denně do prstu. Za tu dobu už je mám pěkně rozpíchaný. Od sestřičky Radany jsem dostala nádhernou orchidej, jako poděkování za podklady a připomínky k její seminární práci. Konečně se mi ten beton podařil zdolat! Tady je to skoro doslovně, když kámen spadne do kalhot.
Neděle je klidná, je už druhá adventní neděle. Takže se sprchuji, myji si vlasy. Iva zřídila rodinný přístup na Netflix. Paráda. Zkouknu Korunu a Dámský gambit.
77. - 83. den, pondělí - neděle
Dnes je zase diabetologické konzilium. Místo inzulinu budu dostávat nějaké prášky. Jdu na echo. Pozor doslovně, jdu, tedy kráčím. Echo je v pořádku, nějaký malý výpotek. Sestřička Lea mě vytáhla na schody. Nahoru to jde, dolů to je trochu blbý. Nemám ještě dobrou rovnováhu.
K večeru mě šálí zraky. Naproti v budově, ve čtvrtém patře, má někdo dostaveníčko. Nahaté, hambaté, prostě dělají sex. Na fajront, než se rozjedou domů. A do konce pobytu to ještě párkrát zopakují. (jen abyste si nemysleli, já je nešmíruji, prostě měli rozsvíceno a když se něco hýbe, tak se automaticky podíváte. Ale pak si zhasli. Škoda.) I vedle v lékařském pokoji byl jednu noc sex. Prostě to tady jede.
V úterý i ve středu jdeme schody znovu, tentokrát s fyzioterapeutkou. Trochu mi dávají zabrat, ve středu mě bolí záda a jsem víc unavená. Sono břicha dopadlo dobře. Slyšeli jste tu ránu? To se mi ulevilo. Dostala jsem lék v kapačce - bifosfáty - na tu osteopenii, aby se zpomalila. Budu to dostávat 1x za 3 měsíce a k tomu taky vit. D a vápník. Večer mě čekalo krásné překvapení. Stavila se za mnou Klárka, dcera mé kamarádky a přinesla mi od Hanky a Petry dárečky a pozdravy. Těšila jsem se, moc milé.
Čtvrtek je velký den. MUDr. Ševčík má na mě prezentaci - tak mu držím palce. Ale ani nemusím, je to šikovný mladý pan doktor a věřím, že bude jen růst, profesně i jako osobnost. RTG srdce a plic, OK. Mám na jazyku trochu nějaký povlak, vyfasovala jsem vaginální čípek. Mám jej cucat. Prý se to dá, prý to někomu i chutná. Prosím vás, můžete mi říct komu tohle může chutnat? Zkoušeli jste to? Tak tohle fakt nedám, sorry jako, pan doktor.
Na pátek jsem špatně spala. Bolely mě ruce. Zažila jsem noční paralýzu, kdy jsem byla vzhůru a nemohla se hýbat. A ještě ke všemu mě chtěli zabít. Fakt děsivé. Dopadlo to ale dobře, takže jsem mohla začít sušit pomeranče, protože co s nimi, že? (jednak mi krásně provoněly pokoj a až byly suché, tak jsem je na tajno importovala do vánoční výzdoby)
Zastavili se Mirka s Přémou. Přéma mi donesl jeho pověstný okurkový sirup.
O víkendu, tedy jen v sobotu, se tady natáčí. Na 501 se točí jeden z posledních dílů Ordinace. Hraje tam prof. Pirk. A jedná se transplantaci srdce Štěpánka. Na chodbě jsou černé fólie a já nemůžu ani dutat, celou mě tady zabednili. Sestřička Kristýna jim to tam všechno přichystala, aby to vypadalo autenticky. Ale stejně, v televizi to je hodně zjednodušené. Tam se všichni hned druhý den můžou posadit a vypadají jako ze žurnálu.
Bože můj, co se to dnes děje? Tělo se mi po dvou letech zbláznilo a začala jsem menstruovat. Na jednu stranu dobrý, že organismus opět funguje, jak má, na druhou stranu, už jsem si zvykla, že ty každoměsíční "návštěvy" nejsou a život je hned pohodlnější. Sestřička Markéta mě zachránila, protože na to jsem vážně nebyla připravená. To mi jsou věci.
3. adventní neděle. Mám tady dárky pro Markétu a Kristýnu. Jen drobnosti. Jsou to obě báječné bytosti.
Pan doktor mě pro jistotu poslala na gynekologii. Je to v pořádku. Zase se mi hodně třepou ruce, mám víc léků.
V úterý mám 5. biopsii. Když všechno bude v pořádku, tak další za 3 měsíce. Kontrolovali i pravostranné tlaky a ty jsou ok.
Večer se stavil Libor. Sestřička mě vyvezla v křesle před dveře. Bylo už později večer, tak to prošlo. Chvíli jsme kecali. Bylo to příjemné setkání.
Ve středu se dozvídám, že je biopsie v pořádku. Jedu na koronarografii, snad poslední vyšetření. Když tohle bude v pořádku, jedu v pátek domů. Dělá se přes pravé zápěstí. Je to všechno dobré, takže teď jen musím chvíli ležet a ruku mi budou postupně upouštět, tedy ten tlakový obvaz. Vezou mě zpátky, jenže u sestřiček zazní stop. Paní jde na pokoj 512. Třílůžkový. Nemůžu mluvit, jak jsem nasraná. Před odjezdem to už museli vědět a nic mi neřekli. Na výkonu jsem nebyla ani hodinu. Než přijde doktor, tak ve mě nasranost roste. Izolují mě jako květinku a pak mě najednou dají jinam. Dozvídám se, že stará paní, co tam je, byla v kontaktu s covid pozitivní pacientkou. Nová paní, co přišla, si zase léčí zlatého streptokoka v oblasti pánve. No to mě poser. Všechny věci mi asi Marcela a Hanka sbalily a převezly. Nevím, kde co mám. Musím ležet. Když přichází doktor, tak mu říkám, že se omlouvám, ale nemůžu mluvit, než to zpracuji, protože bych řekla něco nepěkného a to si ani jeden z nás nezaslouží. On mi zase vysvětluje, proč to museli udělat. Nemám nic proti tomu, že mě museli přestěhovat, ale jak to udělali. Proč mi to neřekli předem? Večer je to o trochu lepší. Jsem rozhodnuta, jestli mě v pátek nepustí, tak už jim to podepíšu. Už mi všechno, co mohlo, přeteklo.
Kontrola sono břicha. Je to v pořádku a čtvrtek už nějak překlepu, začínám si dělat pořádek a balit. Zase nový příjem. Pořád se baví o tom, co jim je. Stará paní si stěžuje, že tam je 6. týden. To mě fakt trýzní, nemocniční kecy. Neustále puštěná televize s pitomostma. Ani pořádně nemůžu nikam vypadnout.
Jediný co mě teď drží je, že zítra jedu domů. Prostě jedu domů. Rozumíte tomu všichni? Já jedu domů.
Komentáře
Okomentovat